Svatý otec
 Kristovým Nanebevstoupením se Bůh nevzdaluje
Benedikt XVI. před Regina caeli, nám. sv. Petra
Česká sekce RV  Drazí bratři a sestry,
Po čtyřiceti dnech od Zmrtvýchvstání – podle knihy Skutků apoštolů – vstoupil Ježíš do nebe, tedy vrátil se k Otci, který jej poslal na svět. V mnoha zemích je slaveno toto tajemství nikoli ve čtvrtek, ale následující neděli, tedy dnes. Nanebevstoupení Páně znamená dovršení spásy započaté Vtělením. Po posledním poučení, které dal svým učedníkům, Ježíš vystoupil do nebe (srov. Mk 16,19), avšak „zůstal mezi námi“ (srov. I. Preface o Nanebevstoupení Páně). Ve svém lidství totiž lidi přijal a uvedl do důvěrnosti s Otcem, čímž zjevil poslední cíl našeho pozemského putování. Tak jako pro nás sestoupil z nebe, trpěl pro nás a zemřel na kříži, tak také pro nás vstal z mrtvých a vstoupil k Bohu, který se tím však nevzdaluje. Svatý Lev Veliký vysvětluje, že toto tajemství „stvrzuje nesmrtelnost nejen pouhé duše, nýbrž i těla. Dnes jsme totiž potvrzeni nejenom jako vlastníci ráje, ale pronikli jsme v Kristu do nebeských výšin“ (De Ascensione Domini, Tractatus 73,2.4). Proto učedníci - na rozdíl od toho, co si lze myslet - nebyli zarmouceni, když spatřili svého Mistra, jak byl vyzdvižen a vystoupil do nebe, nýbrž zakusili velkou radost a cítili se povzbuzeni ke hlásání Kristova vítězství nad smrtí (srov. Mk 16,20). A Zmrtvýchvstalý Pán působil s nimi a každému udělil vlastní charisma. Svatý Pavel píše: „Každému z nás udělil duchovní dary… jedny určil za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele… aby Kristovo tělo dělalo pokroky, až se na nás uskuteční Kristova plnost“ (Ef 4,8.11-13).
Drazí přátelé, Nanebevstoupení nám praví, že v Kristu je naše lidství uvedeno do výšin Boha, takže pokaždé, když se modlíme, spojuje se země s nebem. Podobně jako spálením zrn kadidla stoupá vzhůru vůně, tak se v Kristu naše důvěřivá modlitba pozvedá k Pánu, proniká nebesa a dosahuje k samotnému Bohu, který ji slyší a vyslyší. Ve známém díle svatého Jana od Kříže Výstup na horu Karmel, čteme: „abychom dosáhli vyslyšení proseb, které máme ve svém srdci, nemáme lepší prostředek než vložit sílu své modlitby do toho, co se Bohu nejvíce líbí; protože pak nám dá nejen to, oč prosíme, totiž spásu, ale i to, co vidí, že se pro nás hodí a je pro nás dobré, i když o to nežádáme“ (Kniha III, kap. 44,2).
Prosme nakonec Pannu Marii, aby nám pomohla rozjímat nebeská dobra, která nám přislíbil Pán, a stávat se stále věrohodnějšími svědky jeho Zmrtvýchvstání, pravého Života. Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
 odeslat článek  vytisknout článek
|
