RadioVaticana.va

   28. 4. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2620
Poslechem z webových stránek.1706
Četbou textů na webových stránkách.3122
Poslechem i četbou.1807


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Kardinál Sarah: Kdo se zříká své kultury a náboženství, je odsouzen k zániku

Arcibiskup Hoser: kult P. Marie v Medjugorje nemusí být závislý na zjeveních

Duch svatý dává svobodu a smělost hlásat Krista




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi 

17.1.2012 

Cyrilometodějská kaple v Jeruzalémě VI.

Václava Benešová

Z minulých pořadů již víme, že kaple byla slavnostně vysvěcena v létě r. 1935 a ještě v témže roce na podzim sem přišli řeholníci - bratři těšitelé. Ti byli v té době nejmladší řeholí, která působila v Palestině. Naopak nejstarší řeholí byli františkáni, kteří zde působí od roku 1219. V r. 1937 byl v naší kapli slavnostně vysvěcen chorvatský oltář blahoslaveného Mikuláše Taveliče a r. 1938 bylo nadstavbou 1. patra definitivně dokončeno její budování. Ve smutných a bolestných letech, která následovala, ji naši poutníci příliš nenavštěvovali. Po druhé světové válce připadla Svatému stolci a stala se rezidencí apoštolského delegáta v Jeruzalémě.

Když Svatý otec Pavel VI. překvapil svět svojí návštěvou Svaté země počátkem ledna 1964, kam se chtěl odebrat především jako poutník, přebýval během své cesty ve zmíněné rezidenci. A právě tato rezidence – nebo chcete-li naše Cyrilometodějská smírná kaple s hospicem - se stala mimo jiné svědkem významné události, kdy se zde 5. ledna 1964 setkal papež Pavel VI. jako viditelná hlava katolické církve s cařihradským patriarchou Athenagorasem. K tomuto setkání se váže jedna úsměvná historka. Když se novináři cařihradského patriarchy ptali, proč přišel do Jeruzaléma, odpověděl jim: „Abych řekl mému milovanému bratru papeži‚Dobrý den‘. Nezapomeňte, že je to 500 let, co jsme spolu mluvili naposledy.“ Setkání se konalo za zavřenými dveřmi a trvalo 27 minut. Média tehdy napsala, že se jednalo o bratrský dialog v zájmu sblížení obou církví. My ale víme, že mělo také veliký vliv na některá jednání a výsledné dokumenty Druhého vatikánského koncilu, který probíhal právě v letech 1962 – 1965.

Kdybychom chtěli dnes navštívit toto vzácné místo a zakusit jeho genia loci, možná by nás trochu zklamalo. Jestliže bychom vyšli ze Starého jeruzalémského města směrem na východ po silnici, kterou kdysi chodívali naši poutníci, budovu kaple s malým klášterem i hospicem a nápisem nad vstupními dveřmi Domus Dei – porta coeli, tedy Dům Boží – brána nebe, bychom hledali již jen velmi těžko. A dokonce bychom ani nenašli kvetoucí zahradu, která zde bývala. Nevím, kdy a proč dílo českých rukou zmizelo z povrchu země. Je velmi pravděpodobné, že budova mohla být zničena v roce 1967 v době šestidenní války. Možná, že byla zničena jindy a z jiného důvodu. V každém případě je to ale příležitost k dalšímu bádání. Dnes je místo, kde kaple stála, opuštěné a prázdné. Tam, kde byla kvetoucí zahrada, jsou vysázeny mladé olivovníky. Kudy byl přístup ke kapli, si dnes hrají děti. Zůstalo jen němé kamení a překrásný pohled na Jeruzalém.

Vážení posluchači a poutníci, pokud jednou zavítáte na toto místo a budete se dívat za zapadajícím sluncem směrem ke hradbám Starého města, uvidíte Jeruzalém jako ze zlata. Možná, že budete mít stejné pocity i myšlenky, které řekl konzul Kadlec v roce 1935 našim kněžím a poutníkům shromážděným na československém konzulátu v Jeruzalémě ku příležitosti svěcení Cyrilometodějské kaple: „Až stanete při západu slunce u nové svatyně a uvidíte s vlastního československého pozemku ten úžasný obraz starého města jerusalémského, umírajícího s odcházející nádherou jedinečných barev palestinského západu, až uvidíte krvavou záplavu hasnoucí nad novým městem a od východu spěchající noc nad chrámovým náměstím a spletí kopulí a zdí starého Jerusalema, který nemohl vypadati příliš odlišně za dob Kristových, pak teprve pochopíte, kolik krásy bylo v idei monsignora Bartoše a kolik hloubky zároveň…

A jeho dojemnými slovy se s vámi, vážení posluchači a poutníci, loučím. Možná, až jednou zavítáte do Svaté země, vzpomenete si nejen na monsignora Bartoše, patera Josefa Koutného nebo bratry těšitele. Až budete stát v Betlémě na místě, kde byl náš oltář Neviňátek, nebo až se budete dotýkat českého oltáře v Nazaretě či obdivovat naše lampy v Jeruzalémě v sionském kostele nebo se budete s pohnutím modlit Otčenáš před českou deskou na Olivové hoře, snad pocítíte onu sílu, touhy a nadšení, které jsou zde hluboce a nesmazatelně vtisknuty v našich pozůstalostech díky hluboké víře a naději těch, kteří na svatá místa putovali dávno před námi. Přeji vám šťastnou pouť.