Drazí bratři a sestry,
Velkolepá slavnost Neposkvrněné Panny Marie nás každoročně vybízí k tomu, abychom se sešli na jednom z nejkrásnějších náměstí Říma a vzdali hold Matce Kristově a Matce naší. Srdečně zdravím vás všechny zde přítomné, jakož i ty, kteří jsou s námi spojeni rozhlasem a televizí. Děkuji vám za vaši hromadnou účast na této mojí modlitbě.
Na vrcholu sloupu, který jsme obstoupili, je Maria ztvárněna sochou, která částečně odkazuje k úryvku z apokalypsy, který jsme právě slyšeli: „Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1). Jaký je význam tohoto obrazu? Představuje zároveň Matku Boží a církev.
„Žena“ z apokalypsy je totiž samotná Maria. Objevuje se jako „oděná sluncem“, tj. oděná Bohem: Panna Maria je totiž cele prostoupena světlem Božím a žije v Bohu. Tento symbol zářivého šatu zřetelně vyjadřuje celkový stav Mariina bytí: Ona je „milostiplná“, naplněná Boží láskou. A „Bůh je světlo“, říká také svatý Jan (1 Jan 1,5). Takto pak „milostiplná“, „Neposkvrněná“ odráží celou svojí osobou světlo „slunce“, kterým je Bůh.
Tato žena má pod svýma nohama měsíc, symbol smrti a smrtelnosti. Maria, je totiž plně přidružena k Ježíši Kristu, svému Synu, který zvítězil nad hříchem a smrtí; je svobodná od jakéhokoli stínu smrti a plná života. Stejně jako smrt nemá žádnou moc nad zmrtvýchvstalým Ježíšem (srov. Řím 6,9), tak ji také Maria prostřednictvím milosti a zvláštní výsady Všemohoucího Boha nechala za sebou a překonala. V jejím životě se to projevuje dvěma velikými tajemstvími. Nejprve byla počata bez prvotního hříchu, což je tajemství, které slavíme dnes, a na sklonku svého života byla přijata do nebe s duší a tělem, ve slávě Boží. Avšak i veškerý její pozemský život byl vítězstvím nad smrtí, protože se dala cele do služeb Bohu, plným sebeodevzdáním se Jemu a bližnímu. Maria je tedy sama o sobě hymnem na život: je stvořením, ve kterém se uskutečnilo Kristovo slovo: „Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti“ (Jan 10,10).
Apokalyptická vize ukazuje další detail: nad hlavou ženy oděné sluncem je „koruna z dvanácti hvězd“. Toto znamení připomíná dvanáct kmenů Izraele a znamená, že Panna Maria je středem Božího lidu, celého společenství svatých. Tento obraz koruny nás tak přivádí k druhé interpretaci nebeského znamení „ženy oděné sluncem“. Kromě Matky Boží zosobňuje toto znamení církev, křesťanské společenství všech dob. Je v požehnaném stavu, ve svém lůně nosí Krista, jehož má přivést na svět; představuje soužení pozemské církve, která mezi útěchami od Boha a pronásledováním světa přináší lidem Krista.
Právě proto, že přináší Krista, setkává se církev s odporem krutého protivníka, jehož v apokalyptické vizi představuje „veliký ohnivě rudý drak“ (Zj 12,3). Tento drak se marně snažil pozřít Ježíše – „syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům“ (12,5); marně proto, že Ježíš svou smrtí a zmrtvýchvstáním vystoupil k Bohu a usedl na Jeho trůn. Proto drak, který byl jednou pro vždy poražen na nebi, obrací své útoky proti ženě – církvi – v poušti světa. V každé době je však církev podporována světlem a mocí Boha, který ji na této poušti sytí chlebem svého Slova a posvátnou Eucharistií. Církev tak v každém soužení uprostřed všech zkoušek, které ji během staletí v různých částech světa potkávají, trpí pronásledováním, ale vychází z něj vítězně. A právě tímto způsobem je křesťanské společenství přítomností a zárukou Boží lásky proti všem ideologiím nenávisti a egoismu.
Jedinou léčkou, před níž církev může a má mít obavy, je hřích jejích vlastních členů. Zatímco Maria je Neposkvrněná, svobodná od jakékoli poskvrny hříchu, církev je svatá, ale zároveň poznamenaná našimi hříchy. Proto se lid Boží putující v čase obrací ke své nebeské Matce a prosí o její pomoc; prosí ji, aby doprovázela putování víry, aby povzbudila nasazení křesťanského života a dala oporu v naději. Je nám to zapotřebí, zejména v této chvíli tak obtížné pro Itálii, pro Evropu a další části světa. Pomoz nám Maria, abychom viděli světlo, které je nad příkrovem mlhy, která jakoby zastírá realitu. Proto také my, zvláště při této příležitosti, nepřestáváme s dětskou důvěrou prosit o její pomoc: „Maria, počatá bez poskvrny hříchu, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“ Ora pro nobis, intercede pro nobis ad Dominum Iesum Christum!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
