Drazí bratři a sestry,
V liturgii této neděle nás apoštol Pavel vybízí, abychom brali evangelium „ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží“ (1 Sol 2,13). Takto můžeme s vírou přijmout ta varování, která Ježíš adresuje našemu svědomí, abychom jim přizpůsobili svoje jednání. V dnešním úryvku vytýká zákoníkům a farizeům, kteří měli ve společnosti roli mistrů, že jejich jednání bylo v otevřeném rozporu s učením, které důrazně předkládali druhým. Ježíš zdůrazňuje, že „mluví, ale nejednají“ (Mt 23,3); ba dokonce „svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem“ (Mt 23,4). Dobrou nauku je třeba přijmout, ale hrozí, že bude kompromitována nedůsledným počínáním. Proto Ježíš říká: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte“ (Mt 23,3). Postoj Ježíše je přesně opačný: Praktikuje jako první přikázání lásky, kterému učí všechny, a může tak říci, že jeho břemeno netíží a netlačí, protože nám pomáhá, abychom jej nesli spolu s Ním (srov. Mt 11,29-30).
V souvislosti s učiteli, kteří omezují svobodu druhých ve jménu své vlastní autority, poukazuje sv. Bonaventura na to, kdo je opravdovým mistrem, když říká: „Nikdo nemůže učit, ani jednat, ani dosáhnout poznatelné pravdy bez přítomnosti Syna Božího (Sermo I de Tempore, Dom. XXII post Pentecosten, Opera Omnia, IX, Quaracchi, 1901, str. 442). „Ježíš sedí na učitelském stolci jako větší Mojžíš, který rozšiřuje Smlouvu na všechny národy“ (Ježíš Nazaretský, Brno 2007, str. 58). On je naším pravým a jediným Mistrem! Jsme proto povoláni následovat Syna Božího, Vtělené Slovo, které vyjadřuje pravdu jeho učení skrze věrnost Otcově vůli darováním sebe samého. Blahoslavený Antonio Rosmini píše: „První mistr formuje všechny ostatní mistry, stejně jako formuje samotné učedníky, protože (jedni i druzí) existují pouze na základě moci onoho prvního tichého, ale mocného učení“ (Idea della Sapienza, 82, in: Introduzione alla filosofia, vol. II, Roma 1934, str. 143). Ježíš rozhodně odsuzuje také domýšlivost a podotýká, že jedná-li člověk proto, aby „se ukazoval před lidmi“ (Mt 23,5), vydává se napospas lidskému uznání a ohrožuje hodnoty, které zakládají opravdovost lidské osoby.
Drazí přátelé, Pán Ježíš se představil světu jako služebník, zcela se zřekl sebe samého a snížil se až k tomu, že dal nejvýmluvnější lekci pokory a lásky na kříži. Z jeho příkladu vyplývá životní výzva: „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem“ (Mt 23,11). Prosme o přímluvu Nejsvětější Pannu Marii a modleme se zejména za ty, kteří jsou v křesťanském společenství povoláni ke službě učit, aby svými skutky vždycky dosvědčovali pravdy, které předávají slovy.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
