Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

10.7.2011 

„Zdobrovolnění“ celibátu a východní tradice

Milan Glaser

„Nikoli zrušit, ale „zdobrovolnit“ celibát“ – navrhuje občas někdo. Návrh je na první pohled pochopitelný, ale ve skutečnosti si poněkud protiřečí, nemluvě o tom, že mluvnice českého jazyka slovo „zdobrovolnit“ vůbec nezná. Zmíněný návrh však ukazuje svou nekonzistentnost, vyslovuje-li jej kněz, jako se tomu stalo v těchto dnech v Rakousku, kde asi 300 tamějších kněží sepsalo jakousi petici v tomto smyslu. Stává se, že podobný slogan někdy zopakuje i nositel vyššího svěcení, popřípadě kardinálského purpuru, ale na věci to nic nemění. Spekuluje-li totiž kněz o možnosti „zdobrovolnit“ celibát v církvi, pak vlastně nevědomky říká, že celibát nežije dobrovolně on sám, ani generace kněží před ním. Lze sice odtušit, co chce asi říci, ale protimluv trvá.

Celé toto zmatení pojmů vyplývá z nedostatečného poznání podstaty Ježíšovy výzvy k radikálnímu následování, ale i obyčejných dějin odpovědi církve na tuto výzvu. Panuje totiž všeobecný, leč mylný názor, že prý východní tradice vždycky uznávala, že muži mohou v církvi sloužit jako kněží v rámci manželského života. Celý problém přibližuje velice srozumitelně kard. Alfons Stickler, bývalý archivář a knihovník svaté církve římské, v knize O církevním celibátu, která vyšla před třemi roky také česky a je zadarmo dostupná na internetu. Dokumentuje v ní nepravdivost tvrzení, že východní tradice vždycky připouštěla simultánnost manželského a kněžského života. Církevní tradice v této věci totiž tvrdí pravý opak jak na Západě, tak na Východě. Celibát je totiž požadavek úplné sexuální zdrženlivosti, vyslovený Ježíšem Kristem, a je závazný i pro ženaté muže, pokud s dovolením manželky přijali svěcení.

Změnu v církvi ohledně celibátu lze přesně datovat i lokalizovat. Došlo k ní roku 691 na 2. trullské synodě v Konstantinopoli, kterou však Řím nikdy neuznal za všeobecně závaznou. Nejspíš také překvapí fakt, že při definování nových disciplinárních ustanovení povolujících spojovat kněžství s manželstvím, vůbec nebyla použita známá slova sv. Pavla, který v prvním listě Timotejovi a v listu Titovi píše, aby do úřadu biskupa, jáhna a staršího byl vybírán muž, který je „jen jednou ženatý“ (1 Tim 3,2; 3,12; Tit 1,6). Tímto citátem se dnes velmi často operuje jako argumentem údajné možnosti spojit manželský a kněžský život. Veškerá tradice totiž zmíněné doporučení sv. Pavla vykládala naprosto opačně, jak dokumentuje kard. Stickler, tedy v tom smyslu, že vícekrát ženatý muž by neměl být nositelem zmíněných církevních služeb, protože se lze oprávněně domnívat, že by stěží plnil Ježíšův požadavek celoživotní sexuální zdrženlivosti (Mt 19,27-30). Trullská synoda tak formulovala zcela nové ustanovení o zdrženlivosti kněží, když Ježíšův požadavek zredukovala pouze na konkrétní den, kdy slouží eucharistickou liturgii. Bezostyšně přitom zmanipulovala texty jedné západní, kartaginské synody z roku 419, jejíž autoritou se chtěla zaštítit a ospravedlnit tento krok. Dokumenty kartaginské synody totiž potvrzovaly pravý opak, stejně jako východní i západní církevní otcové, první koncily a papežové, totiž celoživotní zdrženlivost pro nositele všech svěcení. Otcové 2. trullské synody tímto způsobem zcela převrátili učení ranné církve v jeho opak, vrátili se tím k disciplíně starozákonního levitského kněžství, z níž pod právními sankcemi učinili závaznou formu. Takový je tedy původ tohoto disciplinárního ustanovení, které svou vážnost čerpá jen z prázdného poukazování na to, že je východní. Vzniklo opravdu na východě, ale nepochází od Ježíše Krista, nýbrž rezignuje na apoštolskou tradici, která v této věci našla svůj výraz již v nejrannějších církevních synodách (Elvíra, Kartágo), včetně prvního všeobecného koncilu v Niceji roku 325. Vyslovení tohoto faktu působí sice ekumenicky nekorektně, ale osvobozuje od myšlenkového zmatku.

Běžně se totiž má za to, že to byla latinská církev, která jednostranně upravila životní disciplínu pro vysluhovatele svátosti eucharistie. Opak je však pravdou. Právě východní tradice získala svůj charakteristický rys tím, že slevila z apoštolské tradice, přizpůsobila se slabosti mužů, přijímajících kněžství, rezignovala na faktický stav nevěrnosti Kristovu příslibu a prohlásila tento stav za zákon. Pokud jde o řecko-katolíky, tedy křesťany východního obřadu, kteří později obnovili společenství s Římem, bylo jim šlechetně ponecháno pravoslavné pojetí kněžství, ale jako výjimka z pravidla čili ústupek a nikoli jako výraz uznání jeho založení v apoštolské tradici.

Právě v tomto ohleduplném postoji Říma se projevuje autenticita požadavku a zároveň příslibu Ježíše Krista, který nikoho nenutí, nýbrž nabízí se lidské svobodě mírně, pevně a nepřetržitě. Rozhodnutí a povolání k celibátu je nejintimnějším setkáním obou svobod, Boží i lidské.

Vývoj v pojetí celibátu však v západní církvi také existuje. Novotou posledních desetiletí zvláště v magisteriu Pavla VI., bl. Jana Pavla II. i Benedikta XVI. je poměrně značný důraz na to, že celibát je znamením víry v Boha. Právě proto je v dnešní době cenný. Pramení v tajemství Krista a církve stejně jako manželství. Jakékoli lidské, kolektivně udílené slevy na čerpání z tohoto tajemství jsou na pováženou, neboť redukují učení a příklad Boha, který se stal člověkem, vedou k oslabení plodnosti církve a přiškrcují účinnost jejího působení.

Historie učí i tady. Stačí se podívat na rozkvět řeholního i laického života, univerzit, humanitárních a misijních aktivit právě v západní církvi, ba i na vznik vzdělávací, zdravotní a sociální péče ve společnostech, jež byly a jsou poplatné přínosu západní církve, jejímž charakteristickým prvkem je kněžský celibát. To všechno jsou plody dobrovolnosti a víry, která nejen v otázce celibátu panuje v západní církvi pod moudrým vedením Apoštolského stolce. Není totiž v lidských silách „zdobrovolnit“ něco, co by samo o sobě dobrovolné nebylo. V tom je náš jazyk opravdu podivuhodně logický.

 



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
4.2.20 Papež František opět potvrzuje význam celibátu
2.2.20 Sbohem celibátu?
13.1.20 Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži
6.2.16 Celibát není dogma, ale dar
24.10.11 Důvodem celibátu je jeho bezdůvodnost



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti