26. 3. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2464
Poslechem z webových stránek.1619
Četbou textů na webových stránkách.2934
Poslechem i četbou.1695


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Jak se daří Benediku XVI.?, ptáme se arcibiskupa Gänsweina

Papež František kázal o tajemství odpuštění

Svatý Josef promlouvá k dnešní osiřelé době




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Homilie 

6.1.2011 

Vesmír není výsledkem náhody, jak nám někteří chtějí namluvit

Homilie Benedikta XVI. na Zjevení Páně, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Na slavnost Zjevení Páně církev pokračuje v rozjímání a slavení mystéria narození Ježíše, Spasitele. Dnešní svátek zdůrazňuje zejména všeobecné určení a význam tohoto narození. Syn Boží, který se stal člověkem v Mariině lůně, přišel nejenom k Izraelskému lidu, reprezentovanému betlémskými pastýři, ale k celému lidstvu, reprezentovanému mudrci. Církev nás dnes vybízí, abychom rozjímali a modlili se právě ve vztahu k mudrcům a jejich putování za Mesiášem (srov. Mt 2,1-12). V evangeliu jsme slyšeli, že když od východu přišli do Jeruzaléma, tázali se: ?Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit? (č.2). Jací to byli lidé a co to bylo za hvězdu? Pravděpodobně to byli učenci a zkoumali nebesa. Ne však proto, aby se snažili ?vykládat? budoucnost za pomoci hvězd a popřípadě za účelem nějakého zisku. Spíše to byli lidé, kteří hledali něco víc, hledali pravé světlo, které by bylo schopno indikovat cestu, kterou je v životě třeba se ubírat. Byli si jisti, že ve stvoření existuje něco, co bychom mohli označit jako ?podpis? Boha, podpis, který se člověk může a má snažit rozluštit. Možná, že nejlepší způsob, jak poznat tyto mudrce, je povšimnout si jejich touhy nechat se vést znameními Boha a uvažovat o tom, co najdou na své cestě ve velkém městě Jeruzalémě.

Nejprve potkali krále Heroda. Dítě, o kterém mudrci mluvili, jej skutečně zajímalo, ale nikoli proto, aby se mu mohl jít poklonit, jak se to snažil lživě namluvit, nýbrž aby jej odstranil. Herodes je mužem moci, který ve druhém dovede vidět jenom soupeře, kterého je třeba porazit. Zamyslíme-li se nad tím důkladněji, zdá se, že považuje za soupeře také Boha, ba dokonce za soupeře obzvláště nebezpečného, který by chtěl lidi připravit o jejich životní prostor, jejich autonomii, jejich moc; soupeře, který ukazuje cestu, kterou je třeba v životě jít, a brání jim tak, aby si dělali, co chtějí. Herodes uslyší od svých znalců Písma svatého slova proroka Micheáše (5,1), ale jeho jedinou myšlenkou je trůn. Samotný Bůh tedy musí být zastřen a lidi je třeba redukovat na pouhé figurky, s nimiž se hýbe na šachovnici moci. Herodes je osobnost, která nám není sympatická, a instinktivně jej za jeho brutalitu posuzujeme záporně. Měli bychom se však tázat: není snad trochu Heroda také v nás? Možná i my občas spatřujeme v Bohu jakéhosi soupeře. Možná i my jsme někdy slepí k jeho znamením, hluší k jeho slovům, protože si myslíme, že omezuje náš život a nedovolí nám disponovat svou existencí podle vlastního zalíbení. Drazí bratři a sestry, když nahlížíme Boha tímto způsobem, cítíme se nespokojeni a znechuceni, protože se nenecháváme vést Tím, který je základem všech věcí. Musíme z naší mysli a z našeho srdce odstranit ideu rivality, ideu, že dát prostor Bohu, omezuje nás samotné; musíme se otevřít jistotě, že Bůh je všemohoucí láska, která nic neodnímá, neohrožuje, ba je dokonce Jediná, jež je s to umožnit nám žít v plnosti a zakoušet pravou radost.

Mudrci se pak setkávají se znalci, teology, odborníky, kteří o Písmu svatém vědí všechno, kteří znají jeho možné výklady, jsou schopni každou pasáž citovat zpaměti a jsou tedy drahocennou pomocí pro toho, kdo se chce vydat po Boží cestě. Avšak, jak o nich praví svatý Augustin, rádi jsou vůdci druhých; ukazují cestu, ale nevydávají se po ní, nýbrž stojí nepohnutě. Písmo je pro ně jakýmsi druhem atlasu, který čtou se zvědavostí jako souhrn slov a pojmů, jež je možné zkoumat a o nichž lze učeně diskutovat. A můžeme se ptát znovu: není také v nás pokušení považovat Písmo svaté, tento bohatý a živoucí poklad víry církve spíše za předmět studia a odborné diskuse než za knihu, která nám ukazuje cestu k životu? Myslím, že by se v nás měla stále znovu rodit hluboká ochota, dívat se na slova Bible, čtená v živé tradici církve (č. 18), jako na pravdu, která nám říká, co je člověk a jak se může plně realizovat; na pravdu, jež je cestou, po níž je třeba společně s ostatními denně kráčet, pokud chceme stavět svou existenci na skále a ne na písku.

A přicházíme tak ke hvězdě. Jakým typem hvězdy byla ta, kterou viděli a následovali mudrci? Během staletí byla tato otázka předmětem diskuse mezi astronomy. Kepler se např. domníval, že se jednalo o novu nebo supernovu, tzn. o jednu z oněch hvězd, které normálně svítí slabě, ale mohou nečekaně explodovat a mimořádně se rozzářit. Jsou to určitě zajímavé věci, ale nedovedou nás k tomu, co je podstatné pro porozumění oné hvězdě. Musíme se přidržet faktu, že dotyční muži hledali stopy Boha; snažili se přečíst jeho ?podpis? ve stvoření; věděli, že ?nebesa vyprávějí o slávě Boží? (Žl 19,2); byli si jisti, že ve stvoření může být zahlédnut Bůh. Jako moudří muži však také věděli, že nikoli dalekohledem, nýbrž hlubokým pohledem rozumu hledajícího poslední smysl skutečnosti a touhou po Bohu, která je pohnuta vírou, je možné se s Ním setkat, ba dokonce umožnit, aby se k nám Bůh přiblížil. Vesmír není dílem náhody, jak by nám někteří chtěli namluvit. Když o něm rozvažujeme, jsme zváni v něm rozpoznat něco hlubokého: moudrost Stvořitele, nevyčerpatelnou fantazii Boha, jeho nekonečnou lásku k nám. Neměli bychom se nechat omezovat ve svém myšlení teoriemi, které dospívají vždycky jen k určitému bodu, a díváme-li se dobře, vůbec nekonkurují víře a nedokáží vysvětlit poslední smysl reality. V kráse světa, v jeho tajemství, v jeho velikosti a v jeho racionalitě nemůžeme nepřečíst věčnou racionalitu a nemůžeme se nenechat od ní vést až jedinému Bohu, Stvořiteli nebe a země. Kdybychom měli tento pohled, viděli bychom, že Ten, který stvořil svět, a Ten, který se narodil v betlémské jeskyni a nadále přebývá mezi námi v eucharistii, je tentýž živý Bůh, který nás oslovuje, miluje a chce nás dovést do života věčného.

Herodes, znalci Písma a hvězda. Sledujme cestu mudrců, kteří přišli do Jeruzaléma. Nad velkým městem hvězda mizí. Už není vidět. Co to znamená? Také v tomto případě musíme toto znamení rozeznávat v hloubi. Pro ony muže bylo logické hledat nového krále v královském paláci, kde se nacházeli moudří dvorní rádcové. Pravděpodobně však ke svému údivu museli konstatovat, že onen novorozenec se nenachází v místech moci a kultury, třebaže tam se o něm dozvěděli cenné informace. Uvědomili si, že moc a někdy i síla poznání blokuje cestu k setkání s oním Dítětem. Hvězda je pak přivedla do Betléma, malého města. Vedla je mezi chudé a nepatrné, aby právě tam našli Krále světa. Boží kritéria jsou odlišná od těch lidských. Bůh se nezjevuje v moci tohoto světa, nýbrž v pokoře svojí lásky, oné lásky, která žádá od naší svobody, aby byla přijata, mohla nás proměnit a uschopnit k dosažení Toho, který je Láska. Ani pro nás se nemají věci jinak než pro mudrce. Kdyby od nás byl požadován názor na to, jak by Bůh měl zachránit svět, možná bychom odpověděli, že by měl zjevit svou moc a dát světu spravedlivější ekonomický řád, ve kterém by každý mohl mít všechno, co chce. To by však byl ve skutečnosti určitý druh násilí na člověku, který by tak byl připraven o základní a charakteristické rysy. Nebyla by tím totiž oslovena ani naše svoboda, ani naše láska. Moc Boží se zcela jiným způsobem zjevuje v Betlémě, kde potkáváme zdánlivou nemohoucnost jeho lásky. Tam musíme vykročit a tam nalezneme hvězdu Boží.

Je nám tak zcela jasný i poslední důležitý prvek příhody s mudrci: jazyk stvoření nám umožňuje projít velkou část cesty k Bohu, ale nedává nám definitivní světlo. Nakonec bylo pro mudrce nezbytné naslouchat hlasu Písma svatého, které jim jedině mohlo ukázat cestu. Slovo Boží je pravou hvězdou, která nám v nejistotě lidských rozprav nabízí nezměrnou zář božské pravdy. Drazí bratři a sestry, nechme se vést hvězdou, kterou je Slovo Boží, následujme ji ve svém životě a kráčejme spolu s církví, kde Slovo rozbilo svůj stan. Naše cesta tak bude vždycky osvěcována světlem, které nemůže přijít odjinud. Tak se také my budeme moci stát hvězdami pro druhé a být odrazem onoho Světla, které Kristus rozzářil nad námi.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.1.17 Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu
6.1.15 Mudrci jsou vzorem obrácení na pravou víru
6.1.14 Chránit víru svatou „chytrostí“
6.1.13 Radost z pravdy, která ukazuje cestu
6.1.12 Bůh se stal natolik konkrétním, že odporuje naší hloupé pýše



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Petrův nástupce v Miláně

Nalezne Evropa opět naději? Papežova promluva k evropským politikům

Předseda Evropského parlamentu: chceme papežovi říci, že Unie se upevňuje a mění

Zemřel kardinál William Henry Keeler

Papež mluvil s prezidentem Fidži o klimatických změnách

Nenaslouchá-li člověk Božímu Slovu, jeho srdce se zatvrzuje

Schválen zázrak na přímluvu fatimských dětí

Papež přijal kamerunského prezidenta

Papežská kondolence do Londýna

Ambroziánská arcidiecéze očekává Petrova nástupce

Kardinál Parolin: Evropská unie potřebuje znovu promyslet

Západní katolíci trpí přílišným redukcionismem – říká africký teolog

 Nově na webu
Svatý otec: Vstupuji do Milána jako kněz

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Čtvero výročí na dvou frontách

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Podle Amoris laetitia znovusezdaní ke svátostem pod dvěma podmínkami

Rozhovory: Nejsme vždy schopni vidět velikost lidí, kteří s námi žijí

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv březen 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?