Sedm tisíc žen zvolilo kontemplativní život ? Často jsou to vzdělané ženy, promované, odbornice. Jejich životní osudy se stávají knihami, filmy i dokumenty ? Dnes setry v klášterech užívají internet a telefon, vedou rozhovory bez mříží a v jejich klášterech roste počet novicek ? těmito titulky upoutává pozornost čtenáře Corriere della Sera, hlavní italský deník, na článek o klausurních sestrách a bratřích.
Jedinečné svědectví nám ukazuje v těchto dnech SAT2000 v dokumentárních filmech ?Kroky v mlčení?. Ať je člověk před televizí nebo za mříží, u telefonu nebo na interentu, nakonec se vždy cítí jako dívka Holden, když na útěku z domova potká na hlavním nádraží v New Yorku dvě řeholnice: ?No né, to ještě existují klausurní mnišky?? Tak se ptala Helena a zakrátko se stala klariskou v Umbrii. Nejenže existují, rostou. Klesá počet kněží, klesá počet řeholníků i řeholnic, ale ony ne. Je to radikální volba, náročná, mlčení, modlitba, práce, ?ničemu nedávat přednost před Kristem a to všechno navždy.
Každý den od 4.50 hod (trapistky vstávají ve 3.15), po kompletář ve 20.45, odloučené, aspoň tělesně od světa. A přesto je v Itálii 545 klášterů s klausurou a 7.000 žen zvolilo kontemplativní život, benediktinky, klarisky, dominkánky a trapistky. Mají desítky velmi navštěvovaných webových stránek a foresterií, příbytků pro hosty, kde bývají ti, kdo s nimi chtějí strávit několik dní. Podle posledních údajů vstoupilo do klausury 447 postulantek (to je první krok před noviciátem). Novicek je 268, před pěti léty jich bylo o 30 méně.
Svědectví často vypravují o vzdělaných ženách, promovaných a odbornicích, lektorkách a asistentkách, které jsou s to vysvětlit ti povolání dvěma verši básníka Montaleho ?protože všechny obrazy nesou nápis: mnohem dál! ? Mají smysl pro humor jako sestra Antonella z Bergama, abatyše kláštera dominikánek, jež se prezentuje na webové stránce jako ?webmonaca?, webová mniška, a odpovídá na spoustu e-mailů těm, kdo touží být vyslechnuti, touží po sdílení, modlitbě - a především nechtějí být souzeni?
Nelze mluvit o masívním růstu, říká vatikánský sekretář pro pomoc mniškám, který shromažďuje údaje a především pomáhá starým a nemocným řeholnicím. Nejsou to velké počty, ale dosvědčují udivující jev, aspoň na první pohled. Nikdy jako v těchto posledních letech, nevzrostla pozornost ke světu taciturnitas mlčení, ticha, pravidla sv Benedikta, které se v VI. století stalo základním zákonem západního mnišství. Právě dnes, na památku Zasvěcení P. Marie v Jeruzalémě, si církev připomíná klausurní komunity Dnem pro Orantibus. Benedikt XVI. to vystihl krásně v nedělní proslovu před Anděl Páně slovy ?vaše přítomnost v církvi a ve světě je nezbytná. Jste duchovní oázou?.
Krátce ?nepřicházejí k nám sklíčené mladé ženy, unavené životem, bez manžela nebo místa ve společnosti,? vysvětluje sestra Giovanna, dominkánka a novicmistrová v klášteře ?Santa Maria della Neve? v Pratovecchio nedaleko Arezza.
Jsou to angažované a vzdělané ženy, které si v určitém bodu své životní cesty uvědomí prázdnotu a objeví, že ji mohou zaplnit tím, že se zcela oddají Pánu. Nemají-li dokončena studia, vybídneme je, aby si je nejdříve dokončily. .. Nechtějí-li, pak se jich ptáme: nemrzí tě, že se zříkáš kariéry. Lidé žasnou, nechápou takovou volbu, vidí v tom útěk ze světa. Ale ve skutečnosti kontemplativní život nás staví do jeho středu. Koneckonců to nikdy nebyla móda, a právě proto nikdy nevyšel z módy. Jediný důvod, který odolává, je týž jako u sv. Pavla: pro mne žít je Kristus.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
