Předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog, kard. Jean Louis Tauran, poskytl Vatikánskému rozhlasu rozhovor o katolicko-muslimském semináři, který za účasti představitelů obou náboženství proběhne ve Vatikánu od 4. do 6.listopadu:
Toto setkání je důsledkem dopisu, který loni zaslalo 138 muslimských osobností představitelům křesťanských společenství, včetně papeže. Nynější setkání tedy bylo v plánu. Důležité je na něm to, že pomůže nově nahlédnout islám prostřednictvím dvou přikázání: lásky k Bohu a lásky k bližnímu. A to je věc dosud spíše nevídaná. Není však třeba dělat ze zmíněného dopisu a tohoto katolicko-muslimského semináře něco mimořádného jakoby snad dialog začínal teprve od onoho dopisu 138 signatářů. S islámem vedeme dialog už 1400 let. Koncil nám dal dokument Nostra aetate, který tomuto dialogu přesněji vytyčil cestu. Řekl bych tedy, že nadcházející setkání je novou kapitolou jedné dlouhé historie.
Jakým způsobem a kým byla vybrána jednotlivá témata k diskusi? Jak bude diskuse vedena a co bude jejím závěrem?
Témata byla vybrána na setkání, které se konalo letos v březnu mezi zástupci oněch 138 signatářů a Papežskou radou pro mezináboženský dialog. Témata byla vybrána oběmi delegacemi společně. Proces diskuse bude obvyklý: katolíci přednesou svůj pohled a muslimové zase svůj. Potom bude následovat dialog, kterému jsme vyhradili hodně času, aby bylo možné se lépe poznat a lépe se vyjádřit. Myslím, že během těchto dvou dnů bude dostatek času potřebného k prohloubení argumentů, které budou podrobeny naší reflexi. Na závěr se předpokládá nějaké společně dosažené prohlášení.
Dialog mezi křesťany a muslimy trvá několik desetiletí. Co se při něm obvykle probírá?
Mluví se tak trochu o všem, ale ? popravdě řečeno ? nelze říci, že vedeme dialog teologický. Ten sice je nevyjádřený, ale není technicky ani definován, ani uskutečňován. Naproti tomu na rovině etických otázek a rovině duchovní však v určitých chvílích, např. při humanitárních pohromách existuje spolupráce. Abychom byli realisté, řekl bych, že navzdory všem krizím, ke kterým občas dochází, jde opravdu hlavně o to, že spolu mluvíme. Mosty nebyly zbořeny a myslím si, že to je důležité.
Co byste odpověděl těm, kteří tvrdí, že vztahy s muslimy zůstávají napjaté?
Vztahy mezi katolíky a muslimy velmi závisí na politické situaci v zemích, kde je islám většinovým náboženstvím. Já si myslím, že napětí vnáší do vztahů to, že v muslimském světě je křesťanství spojováno se Západem jako takovým. Tato smíšenina je velmi nebezpečná, protože, učiní-li západní společnosti nějaká politická rozhodnutí, která jsou muslimy chápána jako protiklad jejich zájmů, řeknou: ?Křesťané nás atakují, křesťané provokují.? A to vnáší napětí do těchto vztahů.
V některých islámských zemích žijí křesťané ve velmi těžkých podmínkách. Jejich svoboda je omezována, pokud není přímo popírána. Co podniká Svatý stolec pro to, aby zlepšil jejich postavení?
Je povinností Svatého stolce bránit základní práva, jsou-li ohrožována nebo popírána. Co podniká Svatý stolec? Přinejmenším našim partnerům v rozhovoru připomínáme základní práva lidské osoby: právo na život, právo na svobodu svědomí a náboženství a všechna ostatní práva s nimi spojená. Potom je tu diplomatický kanál. Svatý stolec má diplomatické vztahy s mnoha arabskými zeměmi. A je to kanál upřednostňovaný. Potom je zde náš mezináboženský dialog, který nám umožňuje požadovat dodržování práv a legitimních očekávání našich bratří ve víře, stávají-li se předmětem pronásledování a násilí. V každém případě si myslím, že nemáme jinou volbu než kráčet společně před zraky Boha. Všichni jsme na cestě k Pravdě. Když se nacházíme v obtížných situacích, nesmíme mít strach říci, čemu věříme a v Koho věříme. Netřeba mít strach poukazovat na porušování práv člověka, ať už se to děje kdekoliv a jakkoliv, aby tak mohla převážit pravda a nikoli síla. Aby síla práva převážila nad právem síly.
Říká kard. Tauran v souvislosti s katolicko-muslimským setkáním, které bylo dnes zahájeno ve Vatikánu.
přeložil Milan Glaser
odeslat článek
vytisknout článek
